Význam barev 2

BARVY

Nejčastější interpretace barev

Rozmyslete si která se vám líbí nejvíc a přečtete si co symbolizuje :))
• Bílá je znamením čistoty, pořádku, nevinnosti.
• Modrá znamená tvořivost, komunikaci, upřímnost.
• Červená představuje materiální svět, odvahu, postavení v životě, vášeň, agresivitu, nebezpečí, tělesnou sílu a vitalitu.
• Zelená zahrnuje emoce včetně lásky a sympatií, vztahy, harmonii, svobodu.
• Hnědý odstín podporuje stabilitu a soustředěnost, tradici, pořádek, nápaditost a péči.
• Žlutá barva znázorňuje bohatství, optimismus, uvolnění, hojnost, spiritualitu, potěšení a volný čas.
• Černá má v sobě hlubokou sílu, znalost sebe sama, bystrost a úsudek, ale i vzdor, vnitřní konflikt, samotu.
• Oranžovou barvou vyjadřujeme svou sexuální energii, smyslovost, štěstí, teplo, optimismus, bohatství, přátelství.
• Fialové patří porozumění, duchovní rozvoj, víra, tajemno, osobitost, idealismus.


Oranžová
Oranžová zvyšuje sebehodnocení a sebedůvěru, posiluje identitu a tvořivost, upevňuje osobní hranice. Oranžová je barva radosti a přináší úspěšné propojení všech aspektů osobnosti do harmonického celku. Jemně energetizuje, zahřívá bolavé údy, zvyšuje tlak, přináší úlevu při žlučníkových a ledvinových potížích, při menstruačních a svalových bolestech a alergiích. Pomáhá také při vyčerpání a používá se k posílení imunitního systému.
Kameny: jantar, beryl, karneol, jaspis, sluneční kámen.

Růžová
Růžová podporuje jemnost a laskavost v rodinných i přátelských vztazích. Pomáhá také při jednání s dětmi a k upevnění nového milostného vztahu a nastolení důvěry po zradě nebo nezdaru. Růžová je nejúčinnější při léčení dávných zranění, pro klidný spánek a smiřování po hádkách. Přináší také proud lásky a soucitu. Jemný léčitel přinášející úlevu při ušních a endokrynních problémech, bolestech hlavy a psychosomatických nemocích, stejně jako při problémech u dětí a kojenců. Prospívá především dospívajícím dívkám, těhotným ženám a také ženám v menopauze.
Kameny: korál, kunzit, růžením, sugilit, turmalín.

Fialová
Fialová představuje nevědomou moudrost a používá se při všech záležitostech psychické i duchovní povahy a při věštění. Poskytuje spojení s vyššími dimenzemi a pomáhá při meditaci práci s minulými životy, při věštění ze svíček a zrcadel a při astrálním cestování. Poskytuje také duchovní ochranu.
Fialová je obzvláště účinná při léčení ducha a toho, co leží v minulosti. Jako univerzální léčitel ulevuje při alergiích, astmatu, poruchách spánku, při problémech s očima, ušima, nosem a kůží, při migrénách, je přírodním sedativem. Zklidňuje neurózy a pomáhá při porodech. Léčí zhoubné nádory a leukémii.
Kameny: ametyst, fluorit, kunzit, sodalit, sugilit.

Červená
Červená představuje akci, sílu, rozhodnutí, fyzickou energii a zdraví, pohlavní vášeň a potenci, přežití a hnací sílu k pozitivní změně. Poskytuje také odvahu postavit se proti nespravedlnosti a pasivitě. Červená stimuluje celý organismus, neustalé zvyšuje energetické úrovně a dává sílu oslabeného imunitního systému. Červené světlo se spojuje s reprodukcí a plodností, pomáhá při menstruačních problémech a sexuálních dysfunkcích, především v případě impotence.
Kameny: krvavý achát, granát, jaspis, rubín.

Modrá
Modrá přináší nárůst existujících možností, jako je například povýšení v zaměstnání nebo při studiu, dále rozšíření obchodních a společenských příležitostí nebo zlepšení finančního ohodnocení na základě předchozího úsilí. Je dobrá na hlasivky a pomáhá při jasné komunikaci a vyjadřování.
Modrá podporuje moudrost získanou zkušenostmi a přináší úspěch v legálních záležitostech, při jednání s úřady, při dosahování spravedlnosti a v situacích, kdy chcete nebo musíte někoho vést.
Modrou auru mívají často léčitelé. Modrá je přirozeně antiseptická, uklidňuje a ochlazuje, ulevuje při bolestech hlavy nebo migrénách, při unavených očích, bolestech uší a bolestech v krku. Používá se také při rituálech na léčení znečištěného ovzduší a moří.
Kameny: achát s modrými žilkami, labradorit, lapis lazuli, safír, tyrkys.

Zelená
Zelená zvyšuje příliv lásky, empatie a soucitu. Účinkuje také při práci s přírodními energiemi, při léčení planety, a to především v případě lesů a polí. Protože je spojována s růstem, může se využívat pro postupný nárůst veškerých energií, hlavně těch, co se týkají bohatství a potencionálních zdrojů, a přináší také štěstí. Zelená jako jedna z nejléčivějších barev posiluje srdce, plíce a dýchací systém a pomáhá při boji s infekcemi a virovými nákazami. Potírá paniku a závislosti. Zelená stimuluje všeobecnou regeneraci těla a je to barva léčení planety, hlavně půdy a lesů.
Kameny: aventurín, smaragd, fluorit, jadeit, malachit, mechový achát, turmalín.

Hnědá
Hnědá poskytuje fyzickou i psychickou ochranu a pomáhá ve všech praktických záležitostech včetně materiálních zdrojů, domova, vlastnictví a jistoty. Pomáhá při osvojování si nových dovedností, především v druhé polovině života. Je to také barva Matky Země a zemských duchů, takže je vhodná při práci na ochraně životního prostředí. Hnědá vstřebává bolest, zvyšuje fyzickou energii a základní síly, ulevuje při potížích s nohama, rukama, páteří a tlustého střeva, při bolestech v zádech. Hodí se zejména pro léčení zvířat a země.
Kameny: achát, pouštní růže, záhněda, tygří oko.

Šedá
Tato barva kouřícího ohně je velmi účinná při obraně proti fyzickým, mentálním nebo duchovním útokům. Především se používá při neutralizaci nebo odstranění negativních energií či pocitů. Je to odstín kompromisu a přizpůsobivosti. Šedá léčí imunitní systém, uklidňuje stres a tiší strach, přináší mírumilovné sny a pomáhá podvědomé mysli zpracovat konflikty.
Kameny: obsidián ("slzy Apačů"), achát, hematit, labradorit, kouřový křisťál.

Černá
Spojuje se s negativitou a často mylně i se zlem, ale není to jenom barva smrti, nýbrž také regenerace. Tato víra pochází ze starého Egypta, kdy každoroční záplavy na Nilu přinášely černé bahno jako zdroj nového života. Černá se používá k potření negativity, opuštění starých smutků a zbytečných vztahů a jako přiznání žalu. Černá léčí nohy a kosti. Pomáhá také odložit staré stresy a úzkosti a léčí traumata. Podporuje odpočinek, léčí nespavost a napomáhá projít ztrátami. V léčení se používá poměrně zřídka a po použití vždy následuje infuze světla, neboť při neopatrném používání může vynést na povrch deprese. Velmi regenerativní je vydechování temnoty a nadechování světla či barev.
Kameny: gagát, obsidián, kouřový křišťál, onyx.

Stříbrná
Stříbrná se hodí pro veškeré formy divinace - především pro věštění ze svíček -, pro probuzení jasnovidných sil, telepatických a psychometrických schopností, astrální projekce, k rituálům na vyvolání ženské síly, intuice a mystiky. Představuje sny, vize a touhy po naplnění mimo materiální svět. V obdobích stresu a starostí může odstranit negativitu, podpořit vnitřní stabilitu a vynést do popředí osobní skrytý potenciál. Stříbrná ulevuje při hormonálních problémech u mužů i žen, reguluje a léčí ženský menstruační a reprodukční systém, pomáhá ve všech záležitostech spojených s plodností. Pomáhá také při zadržování vody a nočních můrách.
Kameny: kameny, jejichž barva se prohlubuje, když Luna dorůstá, tedy hematit, perly a sněhový křišťál.

Zlatá
Barva dokonalosti, vizí a skutků, které mohou změnit svět, je důležitá také při projevu altruistických vlastností a ušlechtilosti ducha. Pomáhá při dosahování světských cílu, bohatství a uznání, při naplňování hlavních ambicí a vydělávání peněz, kdy je potřeba neustálého nebo důrazného zvratu.
Zlatá pomáhá především při překonávání závislostí, obsesích a nutkavém chování, ulevuje při depresích. Je to nejmocnější léčivá barva ze všech, která se spojuje s dlouhým životem a nesmrtelností a poskytuje příliv léčivé energie při všech chronických a oslabujících chorobách.
Kameny: jantar, zlaté tygří oko, topas, citrín.

Bílá - Barva předků
Málo kdo si v dnešní době uvědomí, že bílá barva byla od pradávna spojována se smutkem nad smrtí blízké osoby, tedy k barvě smuteční.
V době postní a adventní, stejně jako při pohřbech a při vzpomínání na zemřelé , nebylo dovoleno obléci se jinak než bíle a to nejen u starých Slovanů, ale také na Ukrajině či u Lužických Srbů, v některých místech tato tradice dokonce přetrvává dodnes.
Dokazuje to také fakt, že mrtví byli do hrobu ukládáni v bílé košili nebo byla do hrobu vkládána bílá mašle či stuha, což mnohdy stírá rozdíl mezi svatbou a pohřbem. V některých tradicích se také kosti zemřelého po čase vykopaly a pak byly ukládány do tzv. Kosťového šátku- bílého šátku, který pak byl uschován v domě , aby ho chránil , avšak tohle bylo o mnoho dřív než ho vystřídaly urny.
Bílá barva taky sybolizovala blízké neštěstí. Např sny o bílém zvířeti nebo bílé pěně na moři naznačovaly blízký skon, za to bílé perly symbolizovaly smutek( tento stará motiv - perly = slzy můžeme zaznamenat ve většině lidových písní a např také v Erbenově Vodníkovi( bílé šatičky smutek tají, /v perlách se slzy ukrývají)
V bílém oblečení se zjevují tradiční dětští bubáci a duchové jsou podle pověstí v bílém oparu či auře, mnohdy se zjevují jen jako bílý obláček. Bílá paní je oblečená do bílého šatu a truchlí. Bílý kůň byl považován za vtělení zemřelého, stejně tak bílý had- který má být symbolem moudrosti předků - zjevuje se , aby poradil tomu, kdo ho hledá, hlavně v Německu je spousta pohádek právě s postavou bílého hada. Mnohdy nepomáhá jen radou , ale také prozrazuje cesty ke ztraceným pokladům. Kromě toho koně byli považováni vždy za tvory, kteří dokáží samovolně přecházet ze světa živých do světa mrtvých a byli považováni za nejlepšího rádce a přítele. Ve většině pohádek se setkáváme s kouzelnými mluvícími koňmi. Princ na bílém koni má roli zachránce a vysvoboditele. Také se mnohdy setkáte s tím, že hrdina musí po splnění úkolu svého koníka zabít , aby mohl v klidu odejít. Bílý, Onivý a Černý kůň měl také v Ruských bylinách velkou roli - měsíc , slunce a tma. Dalším zvířetem je bílá holubice. V dnešní době považována za symbol míru. Ale měli ste někdy v kleci dva holuby? Ten , kdo tohle vymyslel si zřejmně neuvědomil, jak se dokážou tyto nevinná stvoření oškubat. Bílá holubice byla také postavou posla. Holoubci často cvrdlikali tajemnství krásným princům, donášeli vzkazy. Zprávu o konci Potopy přinesla Noeovi holubice se zelenou ratolestí. Mohlo by se zdát, že holubice je výhradně spojena se symbolikou církve, ale i v dobách pohanských měla význam jakožto vtělení předků. V pohádce taky musel hrdina setnout holbici hlavu, aby osvobodil její uvězněnou duši, která neměla pokoje. Což je v podstatě stejné jako u konní, ale ti byli zoosobňováni spíše s mužským prvkem, za to holubice ze ženským.
Bílé oblečení se také stalo obřední především kvůli tomu, že byla u obřadu žádána pomoc předků. Bíle se odívá každý , kdo přišel do styku s dušemi zemřelých - stejěn tak rocha čarodějů jsou většinou bílá , volná a uzlů prostá. Nebožtíci byli zváni také na všechny důležité události v rodině- bílý ubrus ( sváteční) měl přinášet hojnost. Snítka jmelí s bílýmy bobulemy měla chránit od zlých duchů. Bílá je také barva sněhu. Což se považuje za neposkvrněnost, ale také to zobrazuje mrtvolnou bledost v obličeji, nemocní lidí jsou bledí, staří lidé mají bílé vlasy, pod sněhem je vše bílé a mrtvé. Zima je chlad a noc a lidé více umírají. Podle lidových pověstí byly sněženky nazývány " Prstíčky zemřelých dětí" . Ovšem i sníh může být živoucí, Ruská Sněhurka byla uplácána dětmy ze sněhu, ale v lidském teple roztála. Další Sněhurka, jak ji všichni známe dostala podle sněhu své jméno, protože měla kůži bílou jako sníh. Její matka královna viděla na sněhu mrtvou vránu a přála si mít dítě s černými vlasy , rudými rty a bílou pletí. V jedné z legend o Parsifalovi se setkáváme s obrzazem jestřába uchvacujícím divokou husu. Z ní ukápnou tři kapky krve a Parsifal pochopí pošetilost svého počínání při hledání Svatého Grálu. Sních s přimísenou krví dokáže člověka hypnotizovat. Zřejmně v tom bude i kouzlo protikladu - červená barva života v mrazivé prázdontě smrti.
Podle jednoho staršího zvyku se náhrobky v době zimních svátků zakrývali bílým plátnem , aby mohli mrtví v klidu spát.
Bílé šaty nevěsty možná také vznikly na znamení toho, že je její pannenství neposkvrněné, možná pro požehnání předků. Bílá zastupovala celou rodinou pokrevní linii nevěsty i ženicha. Bílá barva se také nosila na pohřbech , než ji vystřídala černá.

Modrá - barva smrti
Modrá je v dnešní době jednou z nejoblíbenějších barev. Avšak kdysi byl její význam zcela odlišný. Začněme tedy už jen tím, že modrá je barvou spánku a tranzu. A barvou smrti. Podle doložených pramenů natírali staří Slované kůly na mohylách modrou barvou . Také čarodějnice Morwyrthy se pomalovávaly při zaklínání mrtvých modrou barvou. Keltští bojovníci se před bitvou pomalovávali modrou barvou na nahé tělo, aby tím dali najevo své pohrdání smrtí. Slepé oči jsou modré a bez života, podle lidových pověstí vznikají na místech, kde se dotkl mrtvý modřiny. Je tak pravým protikladem červené barvy, která symbolizuje život - modrá je studená , způsobuje odkrvení - pokud se díváte dlouho na modrou barvu. Zmrzlý člověk je promodralý, je zajímavé, že lidé odvodily přirovnání modré jak k mrazu tak ke spánku - zmrzlý člověk umírá, jeho končetiny i celé tělo promodrává, usíná. Modrá utlumuje narozdíl od červené, která aktivizuje. Charakterizuje také spíše ničemy a přízraky , jen vzpomeňte zlotřilci jsou vždycky bledí a studení, odcizení citům, už jen taková Zimní nebo chcete-li Sněhová královna. Modrá byla také barva duchovna a čarodějnictví. Při vyvolávání duchů se nosila modrá roucha, jako spojení s oním světem. Ale naopak v křesťanské tradici se stala barvou všech nebešťanů. Panna Marie je většinou vždy zobrazována v modrém rouše symbolizující nebe, do kterého zahalí všechny opuštěné. Do umění prosadili více modré zvláště protestanti, kteří chtěli ukázat svou asketickou trpělivost čekání na Království Nebeské. Původně měli církevní kněží modrá roucha, pak po době karolínské se ho zmocnili římskokatoličtí kněží. Po spojení s červenou barvou - modrá duchovno, červená živý svět , vznikla fialová barva, kterou používají dodnes a má dokázat, že církev vládne nad Oběma světy. Do umění se však dostala také díky Pomněnce. Pomněnka se stala oblíbeným motivem ve Victorianské době, tiskla se jako motiv na dopisní papíry, vyšíval se na šaty i střevíce, ba dokonce našel i uplatnění ve nové vznikající květomluvě( abyste to špatně nepochopili, květomluva už existovala dávno před tím, ale victoriánská kutura si ji upravila podle potřeb doby ) znamenalo to " Nezapoměň na mne " .
Modrá je také barva starých vzpomíne, což se poměrně protíná s bílou barvou. Myosothis má totiž tři barevné varianty , kromě modré ještě bílou a světle růžovou. A právě bílá a divoká modrá se vysazují nejčastěji. V německu se vysazovali na hroby na znamení stálých vzpomínek.
Poměnka také byla rostlinou podsvětí a barvou duchů. s její pomocí se daly otevírat brány do Podsvětí. Její totemové zvíře je právě myš a to většínou bílá. A tím se dostáváme k mýtickým zvířatům. Věřilo se také, že dokáže kalit ocel. Každý má v podvědomí zabudované, že většina kovů má modrou barvu. Každé dítě vám nakreslí modrý meč a modré slzy.
Modrá barva je s přírodou velmi pevně spojena lidí v dnešní době znají jen málo modrých květin a stromů s modrými plody, jen na Valašsku si vždycky vzpomenou na slivky! Tam se také říká, že sen o planých trnkách značí trpkost a žalost. Spojení modrého květu stračky s čarodějnictvím mělo také v sobě víc než jen spojování s tvarem květu - okvětí připomíná " Muří nohu" , pokud rostla stračka v obilí považovalo se to za nešťastné znamení.
Fiala a čekanka byli kvítky milenců, kteří se museli natrvalo rozloučit. Čekanka tím také připomíná onu trpělivost a askezi. Modré oděvy nosily také převážně vdovy a starší ženy. Lidé se však ¨naučili stejným způsobem proti smrti chránit . Jak už jsem poukázal u Keltských bojovníků. Např. v Arménii se stále nosí nárámky, prsteny nebo přívěšky s modrými kameny, které mají chránit majitele proti uhranutí. Krom toho se také nosí náhrdelníky z modrých perel. Kupodivu je i zvyk, že se švestky po sklizni přikrývaly bílým plátnem. Smrt jako oddělení od druhého světa, světa protikladného a nebezpečného.

Červená - barva života
Červená je krev, nejdůležitější tělní tekutina. Krev znamená život. Už od doby, kdy po světě pobíhali mamuti viděli lidé v červené barvě cosi blízkého. Například v Dolních Věstonicích, jako i na spoustě dalších míst, se našly hroby , kde kosti mrtvého i okolní půda byly zabarveny červenou rudkou. Rudka byla v mnoha odstínech červené nejoblíbenějším barvivem pravěku, jak můžeme taky pozorovat na zachovaných nástěných malbách třeba ve Francii. Proč se však červená hlína sypala do hrobů? I v dnešní době se dají najít místa, na kterých probíhají staré obřady, právě tam můžeme pozůstatky tohoto zvyku najít. Červenožlutý písek, rozdrcené kameny nebo červená hlína mohla zastupovat při pohřbu ohnivý prvek, což vlastně mělo nahrazovat spalování. Proč ale tedy nebožtíka rovnou nezpopelnili? V předkřesťanské tradici se více pohřbívalo než pálilo, spíše tomu tak ale bylo z jiných než rituálních důvodů. Spalovali se Bojovníci na hranicích, aby se dostali do zaslíbené země, ale také proto , aby se nešířily nemoci. Za to v Indii bylo povoleno pouze spalování, také proto, že jinak by duše lidí nemohla splynout.Ve staré Anglii se rituál pohřbu rovnal hrobu s tělem, položeným na pozemní hranici , která se zapálila a hrob se uzavřel poloprodyšným trávním drnem. Takže mrtvý byl vlastně pohřben i spálen. Ovšem mohlo to být také proto, že červeň zastupuje krev a jak už jsem psala svět duchů je modrý, bez života a teplé krve. Mohlo tedy jít o náhražku tepla , která provází zemřelého podsvětím nebo také je možná symbolika nesmrtelnosti. Na druhou stranu také se ji používalo, aby byla ukojena touha po čerstvé krvi. Náhražkou červeného hrobu chtěli lidé docílit toho, aby mrtví nevstávali z hrobů a neohrožovali živé. Červená barva také přitahovala upíry a vlkodlaky. Klasické "červené hroby" mívali třeba Aztékové. Také v indiánské symbolice je velice důležitá. Pro sílu v boji se uvazovaly čevenené nitky kolem zápěstí, bojovníci nosili červené čelenky atd. V šamanismu přinášela vypitá krev jejímu konzumentovi schopnosti oběti, šamaní pili krev zvířat , aby se jim propůjčily jejich smysly a schopnosti. S tímto je spojeno také rituální pojídání srdce.
Červená však vyznačuje i krásu, což je patrné i v jazyce, rusky je krásna/ červena . Slovo krasné bylo totiž synonymem pro červené, tento výraz se v některých slovanských jazycích nadále zachoval. Dětem se barvila líčka, aby byly krásné a zdravé. Odtud je také výraz krášlit ( malovat na červeno ) a kraslice ( červená vejce ) Proto si taky Marfuška barvila líčka na červeno, aby se líbila. Tato barva zosobňovala zdraví a vitalitu. Červená je teplá a intenzivní barva. Zahřívá a prokrvuje organismus a je to vždy první barva , které si všimnete mezi jinými. Je také barvou vzrušení a sexuální lásky i jejich náhražkou - červená srdíčka, červené růže atd. Červené jablko se znázorňuje na obrazech Adama a Evy v Ráji, což vlastně symbolizuje sexuální pud. Ovšem v Bibli není zakázané ovoce popsáno a zobrazení jablka je fantasie lidí a umělců.
Ve většině slovanských tradic převažovala červená i v oblečení - představte si dnes lidový kroj bez červené. Také byla hlavní barvou doplňků - šátků, střevíců, pentlí. Tudíž je i barvou lásky, vitality a mládí. Má také odpuzovat zlé síly a chránit proti uhranutí a zlému pohledu, proto se také natíraly okna na Moravských vesnicích červenou barvou. Spojuje to také symboliku ohně - červená měla chránit dům před blesky a ochraňovat domácí krb. Toto spojení je dobře pozorovatelné v řecké mytologii u bohyně Hestie - bohyně ohně a panenství - červená barva menstruační krve, která symbolizovala přechod dívky mezi ženy. Děti dostávaly červenou čepičku a to i novorozeňata, hlavní motiv červené Karkulky. Tato dnes pohádková postavička má v sobě daleko více hororové skutečnosti, než si dokážete přiznat. Červená také vzbuzuje agresivitu, dráždí oči a znervózňuje zvířata, do tohohle ale rozhodně nepatří zuřicí býk s rudým pláštěm, protože tenhle omyl je běžný - býci jsou barvoslepí a dráždí je pohyb látky. K tomu patří i mezi negativní vlastnosti jako je rezivění předmětů, rzi na obilí či jiných zemědělských plodinách a také červeného oparu kolem měsíce, znamenajícího neblahé události. Červánky symbolizují smrt, stejně tak východ slunce s červeným kruhem. Sny o krvi znamenají chtíč. Pokud je však tmavá značí smutek. V gothic kultuře má své samostatné uplatnění.

Zelená- barva vegetace
Další důležitou barvou je jisto jistě zelená. Nejen proto, že je barvou růstu a vegetace, ale také platí za barvu mystickou. Pokud spojíme žlutou jako barvu slunce a modrou jako barvu vzduchu či vody, vzejde nám právě zelená, která představuje fotosyntézu zelených rostlin. Proto je také tato barva považována za symbol svěžesti a růstu. kdysi byla totiž důležitá především úroda a v dobách , kdy vrcholilo zemědělství byly rostliny nejdůležitějším zdrojem obživy. Stejně jako rostliny klíčí a rostou, tak se i zelená barva prosadila v koloběhu lidského života. Zelený věneček byl na hlavách dívek znakem panenství a známá kytička za kloboukem hochů měla tentýž význam. Mnohdy se tyto atributy odkládaly při svatbě.
Ovšem nějvětší oblibě se v našich zemích těšily zelené větve tzv. ratolesti ( ratolest od slova ratovat, němec. rette, pol. ratulek - zachránce ), které měly za úkol chránit. Před čím? Požáry , nemocemi, zlými duchy. Cílem tohoto bylo ochránit úrodu, popř vesnici nebo rodinu. K takovým účelům sloužily i okrášlené stromky, na niž byly přivázány kromě zelených i červené nebo žluté pentle. Takové stromečky se strojily také při svatbě, kdy na ně pentle věšela sama nevěsta, aby zajistila dobré požehnání pro svazek. Ovšem u některých rituálů byla dávána přednost více stromům jehličnatým z důvodu stálosti, protože listnáče na zimu opadávají. Ovšem zatím bych to nezaměňovala s Vánočním stromkem, neboť ten přišel do lidského podvědomí až kolem 18. stol. a to v dnešním Německu.
U této barvy můžeme také často pozorovat květomluvu, rostliny hrály v lidové magii jednu z hlavních úloh, hlavně proto, že jejich kouzelná, chcete-li léčivá síla nedala nijak zpochybnit, ale jen si sami vzpomeňte jakou úlohu hraje např. svatební kytice, kytka, kterou dostanete darem nebo věneček na hlavě. Kytičky a svazky bylin se také věšely do oken nebo nad dveře, aby chránily dům, popř. se vysazovaly ze stejného důvodu na zahradu. také se musí vzít v úvahu posvátné stromy, jenž se s každou kulturou samozřejmě lišily( figuroval třeba dub, jasan , bříza atd. ) Tradice lidových obřadů tak doprovází po staletích májky, svatojánské, velikonoční, dožínkové a vánoční ratolesti. ( sice nevím odkud se vzalo jmelí, ale zřejmě to přišlo kvůli tomu, že tato rostlina symbolizovala bohatství. Upřímně: hlavně dědictví, protože je jedovatá a v minulosti se s ní vesele trávilo . pozn. )
Zelená je barvou očekávání i znovuzrození. Ovšem dá se také mnohdy považovat za symbol pošetilosti a nezralosti.
Tyto protikladné vlastnosti také dosvědčují jiné případy. Z mnohých pramenů vyplouvá také to, že zelená je barva ďáblova. Podle švédského theozofa Swendenborga jsou oči hříšníků strádajících v pekle zelené. Oko bylo považováno za "zrcadlo duše" takže platí: " co je v tvých očích, to je v tvé mysli." Římská bohyně moudrosti Minerva bývala zobrazována právě se zelenýma očima. Naopak toho Satan byl zobrazován často se zelenýma očima. Na spoustě památných maleb ( např. v Chartres ) je zachycen Satan se zelenýma očima. Had, který pokoušel Evu v Ráji se také zobrazuje se zelenými šupinami ( ovšem v Bibli tak výslovně uvedeno není ) stejně tak, se zelenými šupinami či kůží byl zobrazován i sám Satan. Ovšem dnes se již přetvořená verze Padlého anděla Samaela nedočkává kýženéh výsledku. Satan jako padlý anděl by měl být krásný a zelenooký. Ovšem, když si vzpomenete na tradičního rohatého čerta, hned si vybavíte, co dělá za staletí lidská fantasie a pravda. Hodně mě také zaujala poznámka od O. Dvořáka, který uvádí, že je i možnost, spojení Satana s pohanským vegetačním božstvem. Tomu by nasvědčovaly také satanovy rohy - které má i lesní božstvo.Samozřejmě, že za tím stojí církev. Souvisí to s tradicí staroanglického Zeleného muže, Dauroga, který je v létě obalen pučícím listím a přes zimu, když jsou stromy holé mění se v obludného lide nebezpečného kostlivce. Daurogové jsou poměrně často vytesáváni na sloupech staroanglických kostelů. Pokud by vás zajímalo více k těmto bytostem vřele doporučuji knihy Roberta Holdstocka( Lavondyss, Hloubení aj.) .
Zelená barva zdůrazňuje ostrost. Zelené kočičí oči vidí i ve tmě. A zase si vzpoměňte na připodobnění koček k ďáblu a čarodějnicím. Ovšem pohled na zeleň má uklidňující vliv na psychiku i zrak ( z vlastního zahradnického hlediska můžu říct, že proto se všude kolem nemocnic a domovů důchodců sázejí stromy a dělají parky. Není to jen pro odzvučení a čistotu vzduchu. ) Jen bych ještě chtěla poukázat na film Devátá brána, kde se opravdu jako jedni z mála drželi Satanových zelených očí, celý film je velmi zdařilý, no Francouzi o tom vědí své...
I v českých pohádkách se často setkáváme s ďáblem, ovšem tradičně v jiné podobě. Zelený mysliveček je snad každému známý z většiny pohádek, aby pokoušel mladé vdavkuchtivé dívky. Ano dalo by se namítnout, že zelený je také vodník, ovšem tady se nejedná o spojení s lesem jako u čertů, ale o spojení s vodou. Vodníci nikdy nebývali v tekoucí vodě a právě naopak si libovali v hlubokých stojatých tůních a žabincových rybnících, z toho zřejmě zelený maskovací obleček- zelená není pod vodou téměř vidět, za to modrá je viditelnější. Krom toho vodník má také pentle, což by mohlo vysvětlovat tuto postavu jako strážce rybníka a ryb. Ovšem také dokáže být smrtelně nebezpečný, když se rozlobí. Ovšem čeští pekelníci vždy bydlí v temných hvozdech obklopeni množstvím skal a hluboko v podzemí vaří ve svých kotlích hříšné duše. Podsvětí je prý zelená barvy pusté, řeka Styx , jejíž vody jsou černé, ale pak, když vtéká na pevninu se čistí v průzračnou vodu, ustí do mlhavého světa( bilá mlha - viz bílá barva.) V podsvětí je pak podle různých národů zeleně hojnost, zvláště v lovných lesích a lukách, sadech. Ovšem vstupy do druhého světa jsou zeleně prosté. Pokud se také do podsvětí vydáte, nesmíte v něm pozřít jen jediného sousta, neboť byste tam museli již zůstat na vždy. Ovšem šamani, kteří se na takové poutě vydávají se okrášlují při obřadu vegetací- používají různé větve a listy k obřadním tancům a po několika denním půstu je podsvětní pokušení opravdu zkouškou.

Pozn: čerpáno z internetu.